24. února 2025
Charita pro Ukrajinu
Tři roky trvající válka vyhnala miliony Ukrajinců z jejich domovů. Mezi uprchlíky, kteří se rozhodli hledat na vlastní pěst, a často za dramatických okolností útočiště v bezpečnější a stabilnější části světa, byly především ženy. Matky s dětmi, dívky, které nastalá situace přinutila předčasně dospět, i budoucí matky, které se musely spolehnout na pomoc cizích lidí. Tak jako v následujících příbězích tří ukrajinských žen, kterým pomohla Charita Jindřichův Hradec. Za to, že nezůstaly samy a našly v nové zemi potřebné zázemí, stabilitu a naději, patří velké poděkování i všem charitním dárcům a dobrovolníkům.
Valentyna: Vrací pomoc, kterou kdysi přijala
Valentyna byla úspěšnou ředitelkou Centra profesního rozvoje pedagogů v malém ukrajinském městě Južne. V roce 2022 však musela učinit nejtěžší rozhodnutí svého života – opustit domov, aby ochránila životy svých dvou synů. Se čtrnáctiletým Oleksandrem a osmiletým Ihorem se vydala do České republiky, zatímco její manžel zůstal na Ukrajině, aby bojoval za svou vlast.
Po příjezdu do České republiky našla podporu u Charity Jindřichův Hradec, která jí našla ubytování, práci, a především jí podala přátelskou ruku v těžkých časech. I když začínala zcela od nuly v cizí zemi, nikdy neztrácela víru. Rozhodla se stát součástí Charity a pomáhat dalším Ukrajincům, kteří se ocitli v podobné situaci. Stala se pro ně oporou, navštěvovala děti, trávila s nimi čas a pomáhala jim najít cestu v novém prostředí.
Dnes, tři roky po jejich příjezdu, žije Valentyna se svou rodinou v pronajatém rodinném domku. Její manžel se vrátil z války jako invalidní, ale našel si práci a nyní se učí česky. Oleksandr pokračuje ve studiu na gymnáziu v Jindřichově Hradci a Ihor je v 6. třídě na škole, kde sama pracuje jako asistentka pedagoga.
Valentyna nejenže pomáhá novým přistěhovalcům, ale sama se stala inspirací pro ostatní. Její příběh je ukázkou nezdolné síly a odvahy. Je důkazem, že i v těžkých časech se dá najít naděje a že podpora druhých dokáže zázraky.
Diana: Přetrvávající touha po domově
Dianě bylo pouhých 13 let, když se její život obrátil vzhůru nohama. Žila s rodinou na Ukrajině, ale válka je donutila opustit domov, přátele, školu a všechno, co dosud znala. Spolu s matkou Marynou a sestrou Julií se vydaly na nebezpečnou cestu pryč ze zničeného Irpinu. Přecházely rozbombardované mosty, opakovaně měnily vozidla a nakonec dorazily do Prahy, kde zůstaly měsíc u přátel. Rodina zoufale hledala trvalejší bydlení, ale nedařilo se nic najít.
Nakonec je dobrovolníci nasměrovali na ubytovnu v Jindřichově Hradci, kde našly dočasné útočiště. Diana začala chodit do české školy, kde se seznámila s Valentynou – dobrovolnicí z Charity Jindřichův Hradec, která sama uprchla z Ukrajiny. Valentyna pracuje v distribučním centru a zároveň jako ukrajinská učitelka. Mezi Dianou a Valentynou vzniklo pevné přátelství. Vídaly se každý den, ve škole i na ubytovně, kde Valentyna často pomáhala dětem zpestřit dny hrami a různými aktivitami.
Touha po domově však zůstávala stále silná. Kamarádky z Kyjeva psaly Dianě téměř každý den, aby se vrátila. Její matka Maryna však měla strach – tady byly v bezpečí, zatímco v Kyjevě zůstávala budoucnost nejistá.
Dnes už je situace jiná. Diana s rodinou se přestěhovala do jiného města, kde začala chodit na střední školu. Jejich život se postupně stabilizoval, a i když jim Ukrajina stále chybí, našli v České republice nový domov a naději na lepší budoucnost.
Inessa: Na útěku v požehnaném stavu
Inessa musela opustit Ukrajinu krátce po vypuknutí války. Byla těhotná a odkázaná na pomoc druhých. Na cestu k hranicím se vydala stopem, což byla náročná a riskantní cesta. Po překročení hranic našla útočiště v České republice, kde se jí ujala laskavá rodina. S novorozenou dcerkou bydlela v prvním patře jejich domu a byla vděčná za bezpečné místo, kde se mohly obě zotavit z náročného období.
Inessa pravidelně navštěvovala distribuční centrum Charity Jindřichův Hradec, kam si chodila pro dětskou výživu a plenky. Péče o sebe a malé dítě bez podpory manžela byla obrovskou výzvou, ale Inessa se nevzdávala. Navzdory těžkostem byla šťastná, že může své dceři poskytnout bezpečí a klid.
Její manžel zůstal na Ukrajině, což bylo pro Inessu bolestné. Nakonec, po měsících strávených v České republice, se rozhodla vrátit domů na Ukrajinu. Přestože návrat nebyl jednoduchý, touha být opět s manželem a rodinou byla silnější než obavy.
Dnes je Inessa zpět na Ukrajině se svou dcerkou. I když situace v její vlasti zůstává náročná, je odhodlaná budovat lepší budoucnost pro svou rodinu.
Tyto příběhy nejsou jen svědectvím o hrůzách války, která dokáže v mžiku zcela změnit osud člověka, a o nedobrovolných ztrátách, které s ní jdou ruku v ruce. Skrývá se v nich i něco dobrého: naděje, nezlomnost a lidská solidarita. I díky vaší podpoře jsme mohli pomoci stovkám ukrajinských rodin začít znovu – a stále je mnoho těch, kteří naši pomoc potřebují.
Přidejte se k těm, kteří dělají svět lepším. Na každý dar, ať už malý či velký, čeká někdo, pro koho mohou znamenat naději na lepší zítřek.
PODPOŘTE POMOC UKRAJINĚ
